Možností, jak vytvořit vlastní konstrukci pece, je velice mnoho. Předtím je však nezbytné ujasnit si svou představu o velikosti, funkci, ekonomičnosti a v neposlední řadě i vzhledu celé stavby. V této fázi přípravy rozhodně nešetřete časem.
Nemáte-li přitom kde načerpat vědomosti i inspiraci a nemáte-li čas objevovat a skládat fragmenty informací v naší literatuře tak sporé, zkuste se orientovat na zahraniční prameny. Například kniha zaměřená na samotnou stavbu pecí - ARCHITECTURE DE FEU, nebo kniha o konstrukcích malých vysokožárných pecí - PAROLES DE FEU, kde najdete bez mála dvě desítky podrobných plánů ke stavbě. Obě vyšly v nedávné době ve Francii a jsou pod těmito názvy dostupné po internetu. Je možné si je také objednat. Řada podobných publikací vyšla i v Německu, USA i v dalších zemích. V roce 1965 vyšla v Praze kniha pod názvem Pecní příručka od Ing. C. Františka Slavíka. Tato publikace přináší komplexní ucelené informace k tomuto tématu. Dozvíte se v ní o vlastnostech jednotlivých materiálů, co a jak spočítat, jak nejlépe využít energii a pod. Není však vůbec jednoduché se k ní dostat.

ROZVAHA DÍLA

Celou kostrukci doporučuji nejprve dobře promyslet, spočítat a předem si nakreslit plány a postup stavby. Tím předejdete komplikovaným změnám konstrukce a improvizaci spojenou s časovými i materiálními ztrátami. Nenahraditelným pomocníkem je papírový model pece v přenesených, poměrných proporcích. Na něm si lépe uvědomíte dispoziční řešení pece, všech otvorů a ovládacích prvků jako je topeniště, katr, špér k regulaci komína, kukr, vlastní vstup do pece atd.
Nežli začnete stavět, je třeba zhodnotit prostorové možnosti a vybrat nejvhodnější místo pro stavbu pece. Dobré je zohlednit především manipulační prostor kolem pece včetně přístupové cesty pro přísun paliva. Pec bude muset být také zastřešena a ochráněna tak před nepřízní počasí především před vodou. Čím blíže postavíte pec k dílně, tím více později oceníte snadný přesun výrobků při jejím nakládání. Na škodu jistě nebude, nezaskočíte-li polohou stavby sousedy a předem s nimi celou věc prodiskutujete. I při pálení čistým dřevem se totiž v určitých fázích výpalu valí z komína hustý černý dým, připomínající pálící se pneumatiky. Počítáte-li s kolaudací stavby úřady, budete muset u požárníků žádat též o konzultaci a dodržet předepsaná normativa. Od věci nebude ani sladit tento záměr s místními obecními vyhláškami či s obecnými stavebními předpisy.

DO TOHO A PŮL JE HOTOVO

Budete-li si jisti vhodností vybraného místa pro stavbu, zhotovte nejprve přístřešek. Jeho velikost volte podle vlastního uvážení. Minimálně by však měl chránit celou plochu pece. Komín pece může zůstat i nezastřešený. Pak bude nutné vyhloubit v zemi základy pro komín a celý půdorys pece a to do tzv. zámrazové hloubky, která je v našich zeměpisných šířkách 80 cm až 1 metr. To proto, aby v zimě mráz s pecí příliš nehýbal (viděl jsem však i pece bez základů, zapuštěné do poloviny své výšky přímo pod povrch země). Připravené základové výkopy zalijte betonem. Po vytvrdnutí betonu vyberte také hlínu uvnitř základového věnce asi 40 cm do hloubky a vyplňte prohlubeň štěrkem jako izolací proti vlhkosti. Navrch pak vybetonujte základovou desku o velikosti půdorysu pece asi 10 cm silnou.Pro lepší kompaktnost nezapomeňte na armaturu.
Dbejte přitom na její vodorovnost. Pro lepší izolační vlastnosti proti vlhkosti, ale i tepelné, můžete na základovou desku položit ještě jednu vrstvu obyčejných dutých cihel.
Na takto připravený podklad je třeba položit další vrstvu šamotových cihel jako budoucí podlahu pece. Tyto cihly bude ještě nutné podložit sibralovou vatou (tepelná izolace).
Cihly přitom spojujte nikoli klasickou maltou, ale speciálním žáruvzdorným lepidlem nebo tmelem. Koupíte ho v potřebách pro keramiky, u nejbližšího pecaře nebo přímo u firmy vyrábějící žáruvzdorné materiály. Lze ho také vyrobit smícháním kaolinu a vodního skla případně ještě se šamotem či lupkem viz. Techniky keramiky od Pravoslava Rady. Na mnoha místech jsem se setkal i s použitím hlíny přímo z místa stavby.
Nyní, po vyschnutí základové desky, můžete konečně přistoupit k vlastní stavbě pece.

KDYŽ NA TO KONEČNĚ PŘÍJDE

Nejprve vyzděte topeniště s katrem a komínový základ s průduchy pro odvod plamene.
Cihly je možné použít klasické šamotové(pořídíte je běžně ve stavebninách cca za 35 Kč, lze použít i staré očištěné z bouračky), nebo i cihly z dalších žáruvzdorných materiálů(ty bývají většinou mnohem dražší, mají však řadu výhodnějších vlastností a v budoucnu vám ušetří i mnoho energie tedy paliva).
Se stavbou nespěchejte a dejte si záležet. Dobře postavená pec vás jistě přežije a stane se vaším důležitým partnerem při práci. Bude také vaší pýchou a vizitkou. Dbejte především na vyváženost zdiva(vodováha, úhly) a dobrou vazbu cihel. Po dokonalém zatvrdnutí vyneste mezi oběma základy klenbu. Před vlastní stavbou klenby je třeba zbudovat dřevěnou konstrukci k vypažení klenby po dobu její stavby. Ta by měla co nejpřesněji kopírovat vnitřní rozměr předpokládané klenby. Nejsnadněji ji vytvoříte z dřevotřísky a sololitu a několika dřevěných hranolků. Na tuto konstrukci pak začnete stavět cihly rovnoměrně od obou stran směrem ke středu klenby. Poslední cihlou je středový klín, kterým klenbu uzavřete. Ten je v počtu klenbových cihel vždy lichý. Budete-li stavět klenbu z klínových cihel, můžete ji stavět na sucho bez pojiva. Klenba se tlakem podrží sama. V případě, že použijete klasické kvádrové profily budete muset každou cihlu na vnější straně vyklínkovat a spáru mezi cihlami vyplnit tmelem. Po vynesení klenby podtrhnete vypažení tak, aby se mohla klenba samovahou rozepřít a usadit se. Pozor! Při počáteční rozvaze si dobře promyslete a propočítejte tvar-úhel klenby, aby jste věděli jakým směrem bude klenba po vynesení nejvíce tlačit a tomu musíte přizpůsobit sílu zdiva na kterém a do kterého bude rozepřena.

JEŠTĚ O KLENBĚ

Způsobů, jak vystavět klenbu je celá řada. Proto by bylo moudré, dříve nežli se pustíte do vlastních plánů, opatřit si a prostudovat alespoň několik publikací k tomuto tématu. Hledejte proto publikace z oblasti stavebnictví. Doporučil bych např. knihu Historické klenby od Eduardy Lipanské, Praha 1998. Najdete v ní všechny základní informace o vývoji, typech, statice a řešení všech možných kleneb, bez kterých se jistě neobejdete.
Pro ty z vás, kteří jste v přístupu ke stavbě poněkud divočejší, tak jako i já, postačí snad jen rada z Ottova slovníku naučného, r. 1899 nakladatel a vydavatel J. OTTO v Praze, díl 14, str. 349, která zní: " Klenba n. klenutí zove se zvláštní druh zdi, která tíží i tvarem částí, z nichž se skládá, visutou se udržuje. Klenby byly známy již ve starověku; dosvědčují to mnohé reliéfy sdělané od starých Assyrů.
Klenby spočívají buď na zdech nebo pilířích a pnou se přes prázdná nebo místa ke zvláštním účelům ustanovená v rozličné formě svobodně, a takto prostor svrchu úplně uzavírají; ale také se jich užívá, kde se má nějaký vespod ležící předmět odlehčiti, aby tíží zdiva nad ním se nacházejícího se nerozmačkal, nebo kde se chtějí postaviti tenké příčky, které žádných základů obdržeti nemohly, též v hlubokých základech a jinde.
Když jest nějaký prostor svrchem krýti, stačí k tomu třeba vzíti jen jeden kámen, je-li dostatečně dlouhý a tak pevný aneb v takové tlouštce volený, aby se pod svou vlastní tíží nezlámal. Kdyby však jeho délka nepostačovala, vezmou se dva a postaví se tak šikmo proti sobě, aby se oba nad prostorem v rovnováze udržely. Pakliže délka ani dvou kamenů nestačí, vezme se jich více a sestaví se všechny opět tak dohromady, aby svobodně se vznášejíce v rovnováze se udržely.
Tyto kameny udrží se bez spojující látky v rovnováze jen tenkráte, když budou tak srovnány, aby uzavíraly dohromady křivku zvanou řetězovku. Tuto čáru musí v sobě míti každá klenba, aby se mohla"nésti", a sestrojí-li se klenba dle této čáry, jest také zároveň možno, aby klenba byla nejtenčí a nejlehčí, jen je-li před zevnějším vlivem jinak chráněna. Sestrojení čáry ve skutečné velikosti je však spojeno s všelikými obtížemi a proto užívá se jiných oblouků, jež s řetězovkou sice úplně nesouhlasí, ale zato tu výhodu mají, že je lze jistěji sestrojiti (viz klenbové oblouky). Chceme-li klenouti dle rozličných těchto oblouků, musíme přihlížeti k tomu, aby se při každé tlouštce klenby výše zmíněná řetězovka nacházela uvnitř klenby a každá uchylka od jejího směru doplněna byla tlouštkou kamene. Z toho vysvítá, že se klenba může dělati v každé libovolné tlouštce."

NĚCO O TOPENIŠTI

Topeniště je prostor, ve kterém je spalováno dřevo produkující teplo-žár k vyhřívání peciště, tedy komory s keramikou-vsázkou. Topeniště bývá odděleno od peciště nízkou zídkou, můstkem-katrem neboli také štendrem a to proto, aby byla vsázka uchráněna prudkého nárazu tepla-plamene, nebo naopak při chladnutí nárazu studeného vzduchu a nepoškodila se. Můstek také napomůže rovnoměrnějšímu rozložení tepla po celé šířce pece a chrání vsázku proti náletu popele a uhlíků. Způsob, jakým se tato zídka staví, se často liší především podle konstrukce té které pece a podle požadovaného výsledku zpracování pálením. U některých druhů pecí je topeniště dokonce neoddělenou součástí peciště a to hlavně tam, kde je žádoucí silné zapopelení výrobků nebo redukce přímo v uhlících. Tam je takový můstek samozřejmě zbytečný.
V naší peci je topeniště oddělené od peciště nosnou zdí s velkými průduchy a teprve uvnitř peciště je vystavěn nízký můstek bez průduchů. Cílem je, aby pec mohla pracovat tak, že část výrobků v horní polovině peciště bude zapopelena a část ve spodní polovině zůstane od popele uchráněna. Aby mohlo v topeništi probíhat spalování dřeva spolehlivě a dobře, je třeba zajistit také dostatečný přívod vzduchu. V Čechách se ve starých kaselských pecích k tomuto účelu stavělo topeniště na úrovni podlahy peciště. Pod topeništěm byl umístěn rošt, jímž zbytkový popel propadával hlouběji do prostorného popelníku, nehromadil se tak v topeništi, nezabraňoval přístupu vzduchu a hoření.
Naše pec je konstruována tak, abychom mohli bez problémů v průběhu pálení postupně výrobky silně zapopelit. Potřebujeme tedy, aby popel v topeništi zůstával. Proto jsme klasický rošt i popelník vynechali. Pro přívod vzduchu jsme v boční nosné zdi topeniště vyzdili tři velké otvory. V čele topeniště pak jeden velký otvor pro přikládání. Celé topeniště pak bude uzavřeno stropní klenbou.

VYÚSTĚNÍ DO KOMÍNA

Komínový základ s vyústěním pro odchod spalin a žáru z peciště se může v různých konstrukcích pecí také v mnohém lišit. U klasických pecí, kde plamen prochází celým systémem pece vodorovně od topeniště v přední části k ústí do komína v části zadní, se nejčastěji průduchy do komína poskládaly podobně jako můstek za topeništěm. To jest tak, že plamen vycházející z peciště ven narazil a musel skrz můstek prokličkovat. Tím se dostatečně zbrzdil a teplota v přední i v zadní části pece se měla možnost částečně vyrovnat. Teplotní rozdíly v peci nebyly proto tak značné. Setkal jsem se však také s jiným řešením, kde před vyústěním do komína byla vystavěna ještě jedna malá komora-dutina. Ta pak teploty vyrovnávala. V naší konstrukci jsme zvolili přímý odchod spalin malými průduchy po celé šířce pece a teplotu bychom se chtěli pokusit vyrovnávat uzávěry až v samotném komíně. Samotné základové zdivo pod komínem musí být dostatečně silné na to, aby udrželo nejen velkou váhu komína, ale i tlaky klenby, která do něj bude rozepřena. Do jisté míry se dá v případě nedostatku místa pro potřebnou sílu zdiva zpevnit tento základ dodatečně kovovou konstrukcí.
Po usazení by měla klenba samovahou bezpečně a pevně překlenout prostor mezi topeništěm a komínovým základem. Poté je třeba odklidit vypažení a podezdít klenbu pevnými příčkami, které tak zároveň vytvoří vnitřní stěnu pecního prostoru-peciště. Síla této stěny se odvíjí od použitého materiálu, nejvyšší provozní teploty a předpokládané doby pálení. Každý žáruvzdorný materiál má totiž své limity. Ty jsou dány, mimo jiné, i tzv. tepelnou prostupností. Základní charakteristiku materiálů vhodných pro stavbu pecí a potřebné vzorečky k výpočtům najdete v již zmíněné publikaci ing. Slavíka. Leccos se dá také odezřít z konstrukcí starších pecí. Navíc by vám měl každý výrobce či dodavatel poskytnout základní parametry dodaného materiálu. U naší pece jsme zvolili kombinaci klasických těžkých šamotových cihel (topeniště a komínový základ) a lehčených pěnošamotových cihel (klenba a vnitřní stěny peciště). Proto jsme vyzdili tyto příčky na sílu pouhých 15 cm. Vzhledem k tomu, že stěny budou podpírat klenbu a ponesou jistě i část tlaků celé konstrukce, považuji těchto 15 cm za rozměr hraniční. Cihly spojujte žáruvzdorným lepidlem nebo tmelem.

DETAILY NA KTERÉ JE DOBRÉ NEZAPOMENOUT

V tuto chvíli jistě oceníte dobrou přípravu s papírovým modelem, neboť obě příčky budou prošpikovány mnoha otvory, na které je dobré nazapomenout. V první řadě je to vstupní otvor do peciště pro nakládání pece. Jeho rozměry volte podle vlastních potřeb. Myslete na to, jak vysoké a jak široké nádoby budete potřebovat dostat dovnitř. Přitom čím menší otvor bude, tím méně práce bude se zazdíváním před pálením a s bouráním po něm. Nejvhodnější poloha pro vstupní otvor je patrně dále od topeniště a blíže ke komínu. V zadní části pece bývá obvykle o něco nižší teplota, tudíž i menší tlaky. Zajímavé řešení je bezpochyby u pece pana Volfa z Nového Strašecí viz. 1/2004 Keramika a sklo. Další z důležitých otvorů je průhled do pece. Jím můžete sledovat barvu plamene v průběhu pálení, nebo třeba žároměrky. Může posloužit i jako otvor pro případné solení keramiky a další podobné efekty a také k zavedení zařízení na měření teploty. Velikost, umístění a také počet těchto otvorů volte po důkladném uvážení. Pro rychlé a dokonalé ovládání pece můžou dobře posloužit také malé sondy ve stěně (úzké trubičky), rozmístěné v různých částech pece, do kterých lze kdykoli podle potřeby zavést měření. Jimi lze přesně monitorovat teplotní rozdíly ve všech částech pecní komory. Sami jsme jich umístili devět a to dvě do komína a šest do pecní komory. Rychle a přesně si tak osvojíte způsob nakládání pece a určíte například teplotní prodlevy.
Také na vrcholu klenby se mohou hodit jeden či více průduchů o průměru asi 3 cm, které vám pomohou s řízením a kontrolou výpalu, zvláště při přikládání, kdy je potřeba sledovat vrchol komínu (kouř a plameny), na který přes střechu nemůžete vidět. Tyto průduchy totiž částečně imitují to, co se právě děje na vrcholu komína a vy to můžete sledovat přímo od topeniště.
Na tyto i případné další otvory nezapomeňte! Jen těžko je budete dodatečně probourávat.

VNĚJŠÍ OBEZDĚNÍ CELÉ STAVBY

Nežli začnete celou stavbu obezdívat pevným krunýřem silných dobře provázaných zdí, je třeba ještě zastřešit základ pro topeniště a načisto dotvořit otvor pro přikládání. Podobně jako u pecní komory zbudujte vypažení a nad topeništním základem vyzděte stropní klenbu.
Teď je celý systém od topeniště přes můstek, pecní komoru až ke komínu kompletně hotov a uzavřen. Zbývá ho už jen celý obezdít. Na toto obezdění je třeba použít materiál v závislosti na materiálu použitém pro vnitřní zdivo pece, respektive na jeho tepelné prostupnosti. Můžete použít jak šamotové cihly tak i cihly červené (podstatně levnější cca. 6 Kč), nebo speciální cihly pro vyšší teploty, jako jsou např.duté komínovky. Klasické červené cihly by se však neměly používat na místech s vyšší teplotou nežli 300-400 C. Pokud by tedy byla při pálení či při chladnutí na vnější straně zdí vnitřního obezdění pece vyšší teplota nežli 400 C, je lepší použít cihly šamotové, případně speciální pro vyšší teploty. Je však také možné vypomoci si případně sibralovou vatou jako prostorově úspornou izolací. My jsme zvolili sibralovou izolaci a nalepili ji na vnější stranu vnitřního obezdění pece. Pak jsme obezdili celou pec dutými cihlami na sílu 7 cm a teprve poté obyčejnými červenými cihlami na sílu 15 cm. Jako pojiva je na vnějším plášti možné použít obyčejnou vápenatocementovou maltu. Pro obezdívání je důležité, aby vnitřní stěny pece byly od vnějších stěn odděleny dilatační spárou. Tlaky působící na vnitřní vyzdívku se tak nepřenášejí v plné míře na vnější obezdívku a pec tolik nepraská. V našem případě tyto tlaky vyrovnává pružná sibralová vata. V případě pouze pevného obezdění je důležité neprovázat vnější a vnitřní stěny napevno maltou a nechat mezi nimi asi1 cm volnou spáru.
Při isolaci a obezdění pece pracujte co nejpřesněji s vodováhou a dobře si hlídejte hlavně vnější úhly zdiva. A to především v místech, kde bude po obezdění třeba instalovat železa pro celkové stažení pecní konstrukce proti tlakům zdiva při pálení, aby pak tlaky na železné kleštiny byly rovnoměrné.
Pokud průhledy do pece, sondy nebo jiné otvory tvoří žáruvzdorné trubice, případně celistvé vložky, je potřebné je při obezdívání dostatečně obložit pružnou sibralovou vatou, která vyrovná část tlaků. Až bude vnitřní i vnější zdivo v budoucnosti pracovat, spíše nedojde k jejich popraskání. V opačném případě by se staly neprostupnými a přestaly by pak sloužit svému účelu.
Od věci nebude ani připomenout případnou estetickou stránku obezdívky, neboť se na ni budete muset patrně dlouhá léta dívat. Tato stránka pece je však samozřejmě pouze věcí stavitele.

KORUNOVACE

Je-li tedy pec obezděna ze všech pěti stran, zbývá již pouze jedna, vrchní. K obezdění klenby můžeme přistoupit mnoha způsoby. Například vytvořit kolem klenby zásyp. Tedy zasypat ji určitou vrstvou isolačního materiálu. Síla, ale také váha takové vrstvy je pak odvozena právě od použitého materiálu. Je třeba ji volit s rozvahou a propočtem. Klenbu můžeme také obezdít červenými cihlami a postupovat tak jako u vnějšího zdiva.
V Mutějovicích jsme nad vnitřní částí klenbového obezdění vytvořili isolační hliněný krunýř 20 centimetrové mazanice.
Postup byl při tom následující: Nejprve jsme na vnější stranu vnitřního klenboví položili a žáruvzdorným tmelem přilepili souvislý koberec z asi 4 cm silné sibralové vaty. Na ni byla v několika navzájem se překrývajících vrstvách položena síť stavebního pletiva tzv. rabicka jako armatura proti větším trhlinám při provozu. Nakonec jsme celou plochu klenby zamazali 20 cm vrstvou mazanice z odpadové hrnčířské hlíny, šamotu, pilin, hoblin, rozsekané slámy a vody, konzistence koňského trusu. Sláma a piliny zde působí především jako lehčivo, ale jsou i důležitým elementem pro zpevnění celé masy. Počítejte s tím, že při vysychání trvající 1-2 měsíce povrch hodně popraská sítí drobnějších trhlinek. To je však přirozené a ničemu to nevadí. V průběhu let budete muset takto vytvořenou slupku často znovu a znovu zamazávat a tak ji udržovat v kondici. Krunýř, který takto vznikl pěkně a úhledně uzavřel nejen pecní komoru proti nežádoucímu nasávání vzduchu z vnějšku, ale uzavřel a ukončil tak i celou stavbu vlastní pece.
Je to zvláštní, ale právě tato část stavby ve mně vzbudila uspokojující až slavnostní dojem z dovršení několikaměsíčního úsilí i přes to, že před námi je ještě stavba celého komína a dokončovací práce.

KOMÍN JAKO STĚŽEŇ PLACHETNICE

Tak jako se skvostná plachetnice neobejde bez pevného stěžně a dobrého plachtoví tak se ani sebelíp postavená pec neobejde bez dobrého komína. Ne náhodou si tato problematika v dobách minulých ale i dnes vyžadovala svého odborníka a samostatného řemesla. Přesto, že můj dědeček provozoval před válkou kominickou živnost, neuchovaly se v rodině ani žádné vědomosti ani písemnosti, ze kterých bych mohl dnes čerpat. Snad vy budete mít i více štěstí při pátrání po knihovnách, nežli jsem měl já, neboť publikaci, která by souhrnně popisovala otázku stavby komína ke keramické peci, jsem bohužel neobjevil. Spolehl jsem se tedy na radu svého staršího kolegy, který v průběhu více než dvou desetiletí již několik pecí postavil a použil jsem jím doporučené jednoduché vzorečky pro potřebné výpočty tj.: plocha topeniště : 5 = průřez komína, plocha(průřez) komína x 30 = výška komína. Komín je nutné přizpůsobit také bezpečnostním předpisům a v případě, že je přistavěn k nějaké budově i výšce a tvaru střechy. Tyto informace lze nastudovat v mnoha snadno dostupných stavebních příručkách.
Podle propočtů a po nutných korekcích nám vyšel komín 6 m vysoký s průduchem o rozměrech 30x45 cm. Jelikož jsem při plánování naší pece navštívil a prozkoumal více nežli desítku již dlouhodobě fungujících pecí, musím konstatovat, že tyto rozměry poměrně odpovídají běžné praxi.
Do tří metrů výšky od podlahy pece jsme komín vystavěli z klasických tvrdých šamotových cihel spojovaných žáruvzdorným tmelem (žáruvzdorný tmel i jiné žárohmoty je možné získat například u firmy Žárohmoty s.r.o). Přičemž do 1m výšky od podlahy pece jsme komín museli od širokého komínového základu pozvolna zužovat až na potřebný rozměr průduchu polohou v středu půdorysu komínového základu. Tento první výškový metr jsme také odisolovali sibralovou vatou a obezdili stejně jako pec samotnou červenými cihlami. Další dva metry jsme šamotový komín obezdili už jen červenými cihlami na vápenatocementovou maltu s dilatační spárou asi 0,5 cm mezi vnitřní vyzdívkou a vnější obezdívkou. Zhruba ve dvou metrech výšky komína je třeba nezapomenout na otvor pro šamotovou desku, jejímž posouváním dovnitř komína nebo ven se bude řídit tah komína, případně se jí bude podle potřeby komín zcela uzavírat. Tento otvor můžete udělat o pár centimetrů vyšší, aby tudy při celkovém uzavření průduchu mohl komín nasávat falešný vzduch a v oblasti uzávěru nedocházelo k nežádoucím tlakům.
Po prvních třech výškových metrech komína bylo nutné odkrýt část střechy přístřešku nad pecí, kudy bude komín dále pokračovat vzhůru, a přizpůsobit krov bezpečnostním normám(ty najdete běžně ve stavebních příručkách). Zbývající část komína, tedy další 3,40 výškové metry, je možné vyzdívat pokud možno kvalitními červenými cihlami. Na rady svých zkušených kolegů jsme míchali maltovou směs z cementu pro žáruvzdorné betony a silně křemičitého písku. Na vrchol komína je na závěr dobré vyzdít železnou výztuží zarmovaný betonový věnec, v našem případě 10 cm silný. Komín se tím déle uchrání povětrnostním i jiným nežádoucím vlivům.

GOLEMA BUDE NEZBYTNÉ ZKROTIT

V tuto chvíli je již opravdu stavba pece kompletně hotová. Zbývá ji pouze celou zabezpečit stažením zdiva do pevného kovového rámu, který do budoucna zabrání pohybům zdiva při provozu a nedovolí aby došlo k případnému narušení statiky celé stavby.
Kovový rám je však nutné projektovat na každou konkrétní pec podle její specifické konstrukce. Základem pro takový rám bývají silné traverzy umístěné na nejvíce namáhaných místech(pecní komora, topeniště apod.) a vertikálně zapuštěné(zabetonované) do země nebo podlahy minimálně 1m hluboko. Ty pak slouží jako opěrné body pro horizontálně vedené menší traverzy, železné pásy či táhla.
Naše pec je zády opřená o budovu dílny a přední stranou o hluboký betonový základ bývalého hnojiště. Bylo tedy zapotřebí stáhnout ji především ze stran. Postačil k tomu tedy pouze pevný kříž z traverz umístěný z boků ve středu pecní komory viz. foto a příčná horizontální táhla, která oba kříže stáhne proti sobě a tím i celou komoru. Kříže jsou přitom pevně svařeny, avšak táhla jsme na koncích opatřili závity, aby se dali pomocí matek povolovat nebo přitahovat podle potřeby. Dále jsme do rámu stáhli ještě komín po jeho celé délce. Vertikálně vedená železa objímající všechny čtyři rohy komína jsme po každém 1m výšky horizontálně stáhli po celém jeho obvodu. Pec se však dá také samozřejmě stahovat i dodatečně podle potřeby.

NEŽLI VLOŽÍTE ŠÉM DO ÚST

Jeli stavba již dostatečně vyschlá a malta i beton vyzrálé a máte-li dopracované i drobné uzávěry u ovládacích otvorů, o kterých jsem se nijak nerozepisoval(kukr, nakládací otvor, přisávací vzduchové otvory i otvory přikládací), bude třeba pec před prvním výpalem ještě postupně vytemperovat na budoucí provozní teplotu. Doporučil bych vytopit pomalu pec na teplotu 1000 C a nechat ji vychladnout. Po té vytopit znovu pec až na teplotu 1300 C. Při tom sledujte zdivo pece, klenbu i komín, aby jste mohli případné nežádoucí pohyby včas podchytit a dodatečně zabezpečit. Pec po povrchu přirozeně popraská drobnějšími trhlinkami, které jsou zcela neškodné. Větší pukliny je však potřeba znovu zamazat hlínou. Velké pukliny skrze celé zdivo je pak nutné vytmelit žáruvzdorným tmelem nebo se spíše poradit s nejbližším pecařem, jak postupovat dále.
Po vytemperování pec důkladně prohlédněte i zevnitř a bude-li vše v pořádku, můžete směle začít přípravy k prvnímu skutečnému výpalu se vsázkou.

JAK TO TEDY VŠECHO FUNGUJE

Způsoby řízení výpalů v pecích na dřevo se liší podle jejich konstrukcí. Systémů jak pece fungují je tedy samozřejmě mnoho. U naší konstrukce probíhá vypalování následovně: nejprve se v otvoru v boční spodní části topeniště rozdělá malý oheň. Ten se pomalu přesune do útrob topeniště a pomalým přikládáním se udržuje v přibližně stejné intenzitě. Tři vzduchové průduchy v čele pece jsou přitom zcela uzavřeny, komínový průduch je zcela otevřen. Po několika hodinách temperování pece, kdy je komora již dostatečně předehřátá a počáteční vlhkost vypuzena ven, se oheň postupně pomalu zvětšuje. A to tak, aby plamen nešlehal až do komory a jazyky nedosáhly na první řadu nádob. Takto se komora vytopí postupně až na teplotu asi 500 C přibližně 100 C za hod. Poté se otevřou z jedné třetiny všechny tři vzduchové otvory v čele pece, uzavře se otvor, kterým se až doposud přikládalo a dále se přikládá přikládacím otvorem z boku v horní části topeniště. Postupně se zvyšuje teplota asi o 100 C za 1/2 hod. Zhruba při 1000 C se přiškrtí komínový průduch na polovinu, zazdí se hlavní přikládací otvor z boku pece a začne se přikládat druhým přikládacím otvorem přímo do pecní komory. Takto se pec vytopí až na potřebnou teplotu 1300 C. Poté se všechny otvory zazdí, komín se zcela uzavře a pec se nechá pozvolna zcela vychladnout. Celý výpal by měl za příhodných podmínek trvat asi zhruba 12-14 hodin.

MALÉ OHLÉDNUTÍ

Vloni na jaře jsme začali stavět svoji první vysokožárnou keramickou pec plni sil, optimismu a nadšení pro věc, pro technologii, která si po desetiletích znovu hledá své místo mezi českými keramiky. Dnes po roce a půl, mírně vyčerpaní, mírně zklamaní, ale stále více nadšeni pro věc se pomalu připravujeme na první výpal.
Mírně vyčerpaní proto, že poshánět dostatečné informace o podobných stavbách a transformovat je pro dané podmínky a své představy není nijak snadné. Zklamaní z toho, že dostupnost potřebných materiálů pro takovou stavbu není v současné době stále ještě bezproblémová a snad ještě více z toho, že jejich ceny jsou překvapivě vysoké a kvalita především vzhledem k trvalejší perspektivě velmi nespolehlivá až špatná. No a stále více nadšeni proto, že se nám nakonec přeci jen podařilo dotáhnout stavbu pece do zdárného konce a před námi se otevírají mnohá jistě i netušená dobrodružství s tak kouzelným fenoménem jakým je plamen ohně.
Doufám, že mnohé otázky a nesnáze spojené se stavbou pecí na dřevo neodradí české keramiky a nadšence od jejich realizací. Vynaložené úsilí, čas i finanční prostředky se vám nakonec bohatě vrátí při otvírání každé vypálené pece. Navíc vás možná čekají cenná setkání s novými a zajímavými lidmi, kteří jsou s touto problematikou nějakým způsobem spojeni.
Rád bych tak touto cestou poděkoval všem, kteří se nějakým způsobem podíleli na stavbě naší pece v Mutějovicích. Především pak panu Richardu Vlasovi-Služby keramikům za jeho velkorysost, ochotu a vstřícnost, bez níž by se nám stavbu jen těžko dařilo realizovat.
Podrobnější fotodokumentaci a další podrobnosti o stavbě pece v Mutějovicích najdete od října na www.duchek keramika.wz.cz. Taktéž zde najdete podrobnosti o konání prvního výpalu(akce) a všech dalších výpalů i jiných programů, na které se k nám můžete směle přijet podívat.
Jelikož jsme zvolili vlastní konstrukci pece a byla také naší první postavenou vysokožárnou pecí, nejsme schopni předpokládat, jakých jsme se mohli dopustit chyb a jak se v průběhu času pec vyprofiluje. Proto se budete mít možnost na stránkách tohoto časopisu zhruba po roce setkat ještě s jedním článkem o Mutějovické peci, který zrekapituluje správnost řešení pece, její stavby a kvalitu použitých materiálů. Přejeme vám, ať se dílo zdaří!

Poznámka: na naši pec bylo použito více než-li 2500 cihel.

PRVNÍ VÝPAL

... trvalo to ještě přeci jen pár měsíců, nežli jsme se vzpamatovali ze samotné stavby pece a mohli se začít v klidu soustředit na její naplnění a první výpal. V neustálých pochybách jsme se vraceli k jednotlivým krokům v průběhu stavby a opakovaně rekapitulovali všechna svá rozhodnutí. Nakonec se ale kruhy roztočily, pec se naplnila a výpal se k radosti všech zúčastněných úspěšně uskutečnil.
Naplnit bezmála 3kubíkovou komoru keramikou, mi trvalo volným tempem čistého času asi pět týdnů. Přičemž se až na výjimky jednalo převážně o menší kusy. Šest dní z toho zabralo glazování a samotné nakládání pece. Komora byla zaplněna rovnoměrně a podle zkušenějších kolegů nebyla příliš utažená. Datum výpalu bylo určeno na 9-12.6.2005 a v dostatečném předstihu podle slibu v posledním článku o stavbě pece zveřejněno na našich webových stránkách. Ti, kteří chtěli přihodit své želízko do ohně přijížděli již o den dříve, aby to stihli ještě před zazděním komory. Se zazdíváním pece jsme tedy začali ve čtvrtek 9.6 asi v 10,00 hodin. Nejdříve byla komora zazděna na sucho pěnošamotovými cihlami, poté pak obyčejnými červenými cihlami a hlinitou maltou. Mezi oběma stěnami byla vynechána asi 6 cm izolační vzduchová mezera. Na závěr byl zazděný otvor zamazán hlinitou maltou po celé ploše, aby pec nenasávala vzduch spárami. Kolem poledne pak byl zapálen u otvoru do topeniště oheň. V této fázi se poprvé projevil nedostatek v konstrukci pece, neboť tah pece vzhledem k vyplněné komoře a studenému komínu byl nedostatečný. Bylo proto třeba komín nejprve zahřát. S otvorem k tomuto účelu však nebylo počítáno. Náhradním řešením se ukázalo opakované zapálení papíru v otvoru pro uzávěr komína(špér). Pec se poté pozvolna rozdýchala a začala bez problémů táhnout. Tuto zahajující ceremonii doprovodil radostný přípitek na zdraví nové ohněm pokřtěné pece na dřevo v Čechách. Oheň jsme pak postupně přesunuli do útrob topeniště. Pozvolné vyhřívání pece tvrdým dřevem s krátkým plamenem trvalo celých 8 hodin a to především vzhledem k řadě nepřežahnutých nádob. V průběhu dne pak přijížděli další kolegové, přátelé a navštěvníci. Dům se naplnil a na zahradě vyrostly stany. Někteří se spontánně ujali řezání a štípání dřeva, střídali se při přikládání, jiní se bavili družnými rozhovory. Po celou dobu akce byl v přilehlé hrnčírně k dispozici počítač s fotografiemi celého průběhu stavby, nakládání a pálení pece. Dlouhou chvíli bylo možné zkrátit i u videa s širokou nabídkou filmů o pecích a výpalech a filmů s keramickou tematikou vůbec. Zhruba od 500 C teploty v komoře jsme začali topit měkkým dřevem, poskytujícím dlouhý plamen. Teplota narůstala průměrně o 150 C za hodinu. Přibližně od 1000 C následovaly během výpalu celkem tři hodinové prodlevy pro lepší vyrovnání teploty v celé komoře a tři 30 minutové redukce. Po půlnoci přibližně při 1200 C se nad komínem objevuje plamen a doprovází už výpal do samotného konce. Poslední hodinu výpalu je uzavřeno a hlinitou maltou zamazáno topeniště a dřevo se vhazuje přímo do komory bočním přikládacím otvorem kvůli popelovým efektům na výrobcích. Následně jsou naplno otevřeny vzduchové průduchy v čele pece pro rychlejší proudění vzduchu a nálet popela. V průběhu výpalu byly tyto průduchy otevřeny pouze z jedné třetiny. V 6,oo hodin ráno byl výpal vítězoslavně ukončen, komín uzavřen a všechny otvory zamazány. Celková doba pálení 18 hodin. Nejvyšší dosažená teplota pro tento první výpal byla 1320 C. Po celou dobu výpalu se pec snadno a lehce ovládala a až na drobnou výjimku při poslední silné redukci(několik drobných výbuchů intenzity kapslíku, patrně vzníceného plynu v mezistění) se chovala klidně. Ten den se spravedlivý spánek protáhl až do odpoledne. Odpočinek, diskuse, točení na kruhu, společná večeře u ohně a čtení z hrnčířské tradice pak vyplnilo páteční večer. Pec spokojeně chladla. Volnou sobotu zpestřila společná návštěva Novostrašecké dílny pana Petra Volfa, prohlídka a vykládání jeho právě vypálené pece na dřevo. V neděli dopoledne ukazoval teploměr v peci 100 C. Přijížděli další hosté i zvědavci a tak byl vstupní otvor do komory včas a s velkou slávou společně odezděn. Pak už až do odpoledne proudila keramika kousek po kousku z ruky do ruky na trávník ve dvoře hrnčírny, kde byla nakonec všechna vystavena, řádně posouzena, oceněna a částečně i prodána. Průběh krásného slunného dne zpestřil nejen příjemný čajový dýchánek, ale i premiérové otevření galerie České keramiky pálené dřevem v přilehlých prostorách hrnčírny. Po vyložení pece a řádné analýze výpalu se ukázalo, že v horních dvou třetinách pecní komory je teplota velmi vyrovnaná po celé délce komory. Avšak spodní část pece, a to zvlášť v místech za můstkem(katrem), vykazuje teplotní rozdíly až 130 C. Z toho vyplývá, že plný můstek, tak jak jsme ho postavili bez průduchů, není vhodný, pokud chceme mít v komoře teplotu všude co možná nejvyrovnanější. Lze ho však dobře využít pro pestřejší kombinace materiálů s různou teplotou slinutí. Také předpokládané zapopelení se téměř nezdařilo a to pravděpodobně ze dvou důvodů. V průběhu pálení se zlomila dekorativní deska posazená před můstek a zalehla dva středové průduchy pro oheň z topeniště. Tak se nemohl popel z 50% dostat do komory a na keramiku. Druhou příčinou byla také minimální spotřeba dřeva-na celý výpal necelé 3m3 dřeva. Až na tyto nepředpokládané skutečnosti však považuji konstrukci pece, výpal i celou akci za velice vydařenou. Otázkou tedy zůstává pouze kvalita a životnost použitých materiálů, kterou prověří až čas. Zatím však pec uvnitř ani vně nezaznamenala žádnou újmu. Jsme šťastní, že se nám náš projekt vydařil a chceme poděkovat všem, kteří nás přijeli podpořit a svým nadšením pro věc vytvořili nezapomenutelnou atmosféru. Přejeme také všem, kdo se pustí do podobných projektů vlastních, mnoho úspěchů a radosti z poctivé práce. Mutějovičtí hrnčíři

Tyto i další texty o pecích na dřevo v Čechách, vycházejí v časopise Keramika a sklo od roku 2003.